Cvokhauz, hezky česky řečeno blázinec, je v obvyklém významu léčebna pro jedince s psychickým postižením a není na něm pranic veselého či k posměchu vedoucího. Žantovského Cvokhauz je však metafora, postihující naši slovutnou přítomnost, plnou absurdních předpisů z Evropské unie, kampaní rozmanitých nátlakových „neziskových“ organizací, snahy o prosazení myšlenky mnohopohlavního světa, kde můžete stejně dobře být mužem, ženou, židlí nebo bramboříkem, hlavně když se hlásíte o rovná práva. Není divu, že se (nejen) autorovi jeví tento svět jako „archa bláznů“, kde všechny tradiční, navyklé přírodou, historií a kulturou dané zákonitosti přestávají platit, jsou zpochybňovány, a když se jich někdo dovolává, je označen přinejmenším za zpátečníka, ne-li ještě hůře.