Dílo Ilse Aichingerové (1921–2016) není právě pro své vyhraněné literární kvality lehce přístupné. Ve své mnohotvárnosti však čtenáři nabízí další a další úhly pohledu a postupně se mu tak otevírá. Ve sbírce V žádnou hodinu autorka shromáždila dialogy a krátké scénky, v nichž sice vystupují konkrétní osoby či mluvčí, nicméně každá věta tu prolamuje všední skutečnost. Jak už titul napovídá, jedná se v bezčasí a místo děje je proměnlivé, neurčité, logické odvíjení událostí se nekoná, nicméně výsledkem rozhodně nejsou nezávazné hrátky. Mikroskopicky precizní technikou dialogů se zde daří Ilse Aichingerové vycizelovat okamžiky, místa a charaktery a současně je znejistit a zpochybnit.