Kniha Ještě pořád můžeme tančit je veselým i smutným vyprávěním o životě české emigrantky, která pracuje v ústavu pro přestárlé v Austrálii. V dobře zajištěných penzionech vše funguje správně a racionálně, jediné, co se tomu vymyká, jsou stárnoucí či přímo stará umírající těla rezidentů. Jejich jednotlivé příběhy se setkávají na stránkách knihy s krátkými úvahami a osobními příběhy. Čtenář v nich může nalézt pozitivní lidství, jež autorka prokládá ironií a jemným, občas černým humorem. Drsný a upřímný autorčin pohled na život v pozdním věku omilostňuje naděje, že jednou všechno tělesné trápení skončí, že i když jsme nemohoucí a blíží se náš konec, můžeme se smát a třeba i tančit...