Předkládaný román je dílo v několika ohledech jedinečné: po formální stránce je jakousi lehce ironickou syntézou dekadentní prózy Miloszovy doby a libertinského románu 18. století, kdy se odehrává příběh jeho hrdiny, protřelého a cynického italského šlechtice, který teprve ve zralém věku poznává hlubokou lásku. Svorníkem, který ducha příběhu sjednocuje, jsou Benátky; ale velký je Miloszův román tím, že předkládá strhující mystiku lásky a je vášnivou obhajobou pozemské lásky jako nevyhnutelného předstupně Lásky v Bohu, té absolutní. Milostné zasvěcení je tedy nutno číst jako zasvěcení láskou a k Lásce.