Další kniha autora světoznámých bestsellerů Muž, který chtěl být šťastný a Den, kdy jsem se naučil žít je neotřelý iniciační román, který v čtenáři probouzí nezdolnou chuť rozhodovat se sám za sebe, plně si užívat svobodu a opět se stát pánem svého života.
Není právě schopnost rozhodovat se jednou z těch podstatných věcí, které dělají člověka člověkem a dávají lidskému životu smysl? Tuto zdánlivě samozřejmou pravdu si lidé ovšem mnohdy vůbec neuvědomují. To platí i pro Davida Lisnera, mladého ctižádostivého programátora spoléhajícího se především na svůj intelekt. David žije na území „Řádných“, v technologicky pokročilé společnosti, která úzkostlivě dbá na blaho každého jednotlivce. Nedaleko odtud leží ostrov, kam se uchýlili „Vysídlení“, kteří se proti této přetechnizované společnosti vzbouřili a odešli žít podle vlastní filozofie. Jednoho dne je Davidu Lisnerovi bezpečnostními službami svěřena přísně tajná mise: má se vydat na nepřátelské území mezi „Vysídlené“ a navázat zde kontakt s ženou jménem Eva Montoya, neteří a jedinou dědičkou právě zesnulého významného sociologa Roberta Sola. Cílem je zmocnit se jeho vědecké zprávy, která by společnost „Řádných“ mohla zásadním způsobem destabilizovat. Svobodomyslnou mladou Evu, která se spoléhá na svou intuici a rozhodně si nenechá nic diktovat, však nebude tak snadné získat na svou stranu. Proč ostatně David tak poslušně plní všechny pokyny aplikací a dovoluje jim, aby řídily jeho život a aby o něm rozhodovaly?
Rozhodování často bolí, ale dokud se to nenaučíme, bude nám život unikat mezi prsty…