Výběr z esejů psaných pro „rubriku tandemů“ revue Orizont. Setkávají se zde dva způsoby zpracování, dva lidsky a genderově distinktivní pohledy. Autoři reagují na více či méně jarmareční zprávy ze světa a vedou s nimi dialog. Zatímco Vălcan s provokující nevázaností produkuje šokující féerie v surrealistickém duchu, Percecová předkládá korespondující obrazy především z rumunské reality. Díky zjevení absurdity, které vyvstane po zasazení jevů do nového konotačního rámce, se ukazuje jejich pravá vyšinutá podstata. Aktuálnost a mimořádná společenská naléhavost díla, které bezprostředně reflektuje vymknutí naší dekadentní epochy, je maskovaná šaškovským smíchem. V netriviální klauniádě žurnalistického stylu je zřetelný kritický apel a při jejím čtení někdy běží mráz po zádech.