Pětiletá Vera, „polské děcko“, uprchla se svou matkou v roce 1945 z východního Pruska na sever Německa do regionu Altes Land. Útočiště našly na starém statku. Vera se ve velkém, chladném selském stavení celý život cítila jako cizinka, ale přesto ho nikdy nedokázala opustit. O šedesát let později se jí přede dveřmi nečekaně objeví neteř Anna. Utekla i se svým malým synem z předměstí Hamburku, kde ctižádostiví ekorodiče svoje děti nosí ulicemi jako trofeje — a kde se Annin muž zamiloval do jiné. Vera a Anna se vůbec neznají, přesto mají společného víc, než tuší.