Donbas se změnil v obraz zkázy, ruiny a hřbitovy. Lidé, kteří jsou hlavními hrdiny této knihy napsané před otevřenou ruskou invazí, nyní procházejí nepředstavitelnými hrůzami. Právě Donbas je ale klíčem k pochopení probíhající ukrajinsko-ruské války.
Tomáš Forró strávil po roce 2014 několik let ve válečné zóně na východě Ukrajiny, většinou v oblastech kontrolovaných separatisty. Dokázal to, co se žádnému jinému novináři nepodařilo: získal si důvěru lidí z obou bojujících stran. Byl s nimi v zákopech i u nich doma, kde s nimi prožíval bombardování a poslouchal vyprávění o jejich osudech. V reportáži Donbas popsal jejich příběhy i eskalaci konfliktu a podstatu hybridní války.
Dnes Tomáš Forró říká, že na otázku čtenářů „Co bys na této knize změnil, kdybys ji psal až teď, několik let po invazi?“ odpovídá: „S vědomím invaze bych Donbas nepřepisoval. Knihu bych totiž už nedokázal napsat.“ Na ruské straně je nepřítelem. Většina jeho kontaktů už nežije. Nezvládl by ale především poslouchat legendy o krvelačných ukrajinských nacistech, kteří zabíjejí rusky hovořící civilisty. S vědomím toho, co všechno se na Ukrajině od té doby stalo.
Válečná reportérka Petra Procházková o knize Tomáše Forró napsala: Donbas vyvolává vášně. Je to zvláštní kus země se zvláštní atmosférou i jazykem. Spojuje v sobě lidské ponížení i hrdost, komplexy i nadřazenost. Industriální ohavnost i brutalitu války. Málokdo dokáže východ Ukrajiny cítit s takovým pochopením a odstupem jako Tomáš Forró. Láska, zvratky, chlast, zbabělost, vznešenost i hrdinství. Všechno tady najdete a všechno to je pravda. Příběh geniálního Mamuky stejně jako Luhaňačky Lízy, která se bála dát kytku na hrob své mámy. Všechno to je pravda. Bohužel.