Dílo představuje souhrn nejdůležitějších poznatků evropských vědeckých osobností nové školy inspirovaných Lombrosovým revolučním opusem Člověk zločinec.
V první části autor představuje nové objevy na poli antropologie, anatomie a duševních nemocí zločinných mužů a žen. Druhá část je souborem pojednání v oblasti trestněprávní, zabývá se povahou zločince a možnostmi, jak rozlišit zločince ještě schopné nápravy a duševně nemocné od vrozených zločinných typů. Ve třetí, nejobsažnější části díla Lombroso posuzuje zločinnost jako sociologický problém a zabývá se etiologií příčin jeho nárůstu. Zkoumá chování, tělesné funkce, tetování zločinců i palimpsesty na vězeňských zdech, hodnotí výsledky nápravy v jednotlivých typech zařízení, propaguje systémy alternativní ke stávajícím celulárním vězením. Potvrzení své ideje o zločinném typu nakonec nachází i v literatuře a krásném umění.