Kniha nabízí svébytný příspěvek do debaty o potenciálu výuky dějepisu a jejím propojení s moderními poznatky historických a společenských věd. Zároveň odpovídá na zvýšenou poptávku po výuce kritického myšlení a mediální gramotnosti, které jsou v moderní společnosti klíčové. Autoři se domnívají, že dějepis je k předávání těchto kompetencí obzvláště vhodný.
Inspirace je čerpána z oblastí jako jsou teorie historického výzkumu, filozofie historiografie či v mezinárodním prostředí velmi vlivný koncept Velké historie (Big History). Specifikem prezentovaného přístupu je důraz na transdisciplinaritu. Jednotlivé kapitoly analyzují vývoj dějepisného vzdělávání v ČR od roku 1989, prezentují teoretické debaty o povaze historického poznání, budují specifický didaktický přístup k dějepisu a nabízejí návod, jak formovat vlastní výukové lekce.