Tato přelomová a dnes již klasická kniha zkoumá Velkou matku jako prvotní obraz lidské psychiky. Renomovaný analytický psycholog Erich Neumann zde čerpá z rituálů, mytologie, umění a záznamů snů a fantazií, aby prozkoumal, jak byl tento archetyp navenek vyjádřen v mnoha kulturách a obdobích od pravěku. Ukazuje, jak byla žena reprezentována jako bohyně, monstrum, brána, strom, měsíc, slunce, loď a každé zvíře od hadů po ptáky.
Neumann vnímá univerzální zkušenost matky jako vyživující i děsivou; zakořeněnou v dialektickém vztahu rostoucího vědomí, symbolizovaného dítětem, k nevědomí a neznámu, symbolizovaného Velkou matkou.