E. Lukasová je toho názoru, že existují zvláštní místa a stavy, jež umožní zřetelněji zaslechnout hlas vlastního svědomí. Místa, která filtrují vnější rušivé podněty a obracejí pozornost do našeho nitra. Takovými léčivými místy a stavy jsou meditace, relaxace, ticho a samota. Umělci i terapeuté vědí, že jsou zážitky, které okáží povzbudit mysl člověka. A právě terapeuté příležitostně, při konfliktech odnot, při nejistotě v rozhodování, ambivalenci a hledání cesty, doporučují, aby člověk šel do pustiny, houpal se na mořských vlnách nebo se díval v noci na oblohu. Samota a redukce přemíry vnějších podnětů může člověku nabídnout konfrontaci s tím, co je podstatné. Může zvýšit jeho nepohodlí, a tak poukázat na to, co je smysluplné. To vše nabízí právě technika omezené zevní stimulace.