Proč se sport ještě nedokázal vypořádat s dopingem? Je to vůbec proveditelné? Zatímco tradičně se o dopingu v mezinárodním sportu píše jako o souboji zlých dopujících s hodnými zastánci sportovních ideálů, je vyprávění Madse Drangeho v knize Cena vítězství poněkud komplikovanějším příběhem. Historie dopingu v poválečné době byla ovlivněna politikou velmocí, medicínským pokrokem a sportovním hnutím, které se nedokázalo shodnout na tom, co by zakázáno být mělo a proč. Jedná se o spektakulární a smutnou historii, v níž jsou oběťmi především sportovci. Buď proto, že se nutili v amfetaminovém opojení do výkonů, které je stály život, nebo proto, že jim kvůli steroidům selhaly ledviny případně proto, že se léta snažili být lepší, ale neměli proti dopujícím soupeřům nikdy šanci. Cena vítězství je však rovněž vyprávěním o různých dopingových prostředcích o tom, jak byly vyvinuty, jak se používaly a jakým způsobem v průběhu času ovlivňovaly výkony v jednotlivých sportech. Ale především je to kniha snažící se najít odpověď na otázku, proč se sportu více než padesát let nedaří s dopingem vypořádat. Má sport vůbec šanci se ze závislosti na dopingu vyléčit?