Monografie se zabývá architekturou a základními vlastnostmi signálových procesorů, tj. speciálních mikroprocesorů, které jsou určeny pro zpracování signálů v reálném čase. Důraz je kladen nejen na softwarové a hardwarové nástroje pro implementaci algoritmů v signálových procesorech, ale i na propojení optimalizace algoritmů z hlediska architektury signálového procesoru a vývojového prostředí, v němž je algoritmus optimalizován, se základní teorií číslicového zpracování signálů. Tak je možné předem optimalizovat daný algoritmus, a tím dosáhnout jeho co nejrychlejší výpočet s co nejmenším obsazením programových a datových pamětí signálových procesorů.