Text přináší pozoruhodnou zprávu nejen o jednom studiovém divadle – nejdříve na okraji (a posléze v centru) divadelního dění v tehdejší ČSSR, ale je to i autentický dokument o společenských a politických poměrech v kulturní oblasti v oněch časech. A zejména je to pocta svobodné, nezávislé a vášnivé divadelní tvorbě, nesešněrované ani mocenskými poměry, ale ani vnitřními, opatrnými brzdami tvůrců, kteří mají obavy z následků takto svobodného počínání. To považuji za nejcennější odkaz: nenechte se svázat, zastrašit poměry, ani nedostatkem prostorových možností (zkoušet se dá i v holobytě nebo v kuchyni), ani nedostatkem peněz, ani reakcemi okolí a ani sami sebou. A věřte ve své možnosti a sílu sebevyjádření, ač jste třeba předtím nikdy nic podobného nezkusili. A buďte vytrvalí.