Rozsáhlý cyklus fotografií Michała Szalasta o albínech z tanzanského ostrova Ukerewe na Viktoriině jezeře značně koriguje naše obvyklé představy o tragickém životě lidí, kteří jsou kvůli odlišné barvě kůže svými černými spoluobčany nenáviděni, ostrakizování a někdy i zabíjeni. Není výsledkem letmé návštěvy evropského fotoreportéra v exotickém africkém prostředí, ale vznikl díky tomu, že se Michału Szalastovi podařilo během delšího pobytu v Tanzanii s mnohými albíny navázat bližší kontakty a získat si jejich důvěru. Mohl je proto fotografovat v jejich domovech, při práci, při dětských hrách i při návštěvách u lékaře. Stal se jakýmsi nepozorovaným pozorovatelem, před jehož objektivem fotografovaní lidé nepózovali, ale chovali se zcela přirozeně.