Monografie se zabývá sochařským dílem Jiřího Seiferta v co nejširších biografických, historických i uměleckohistorických souvislostech. Přibližuje umělcovu volnou tvorbu i realizace v architektuře a veřejném prostoru od doby jeho studií v ateliéru Bedřicha Stefana na pražské UMPRUM, přes angažované období šedesátých let v Liberci, po dobu nuceného azylu v rodinném domě v Řevnicích a návrat do veřejného života po roce 1989. Text, doprovázený bohatým obrazovým materiálem, je hojně doplněn citáty ze statí teoretiků umění, kteří se v dané době dílem Jiřího Seiferta zabývali. V paralelní rovině knihy probíhá soukromější dějství: v úryvcích rozhovorů s autorovou ženou Hanou Seifertovou, ve skicách a kresbách, a především v unikátních zápisech z umělcových deníků s náčrty zamýšlených sochařských prací a mnoha autentickými komentáři, vypovídajícími o hloubce myšlenkového světa a šíři kulturního rozhledu, o velkorysosti a výjimečném charakteru Jiřího Seiferta.
Podstatnou část monografie pak tvoří kompletní životopisné i bibliografické údaje autora: soupisy katalogů, časopiseckých článků, sympozií, knižních a encyklopedických publikací, a především kompletní soupis sochařského díla včetně vyobrazení.