Sto let od narození Karla Malicha (1924–2019) reviduje a sumarizuje historik umění Karel Srp poznání jednoho z nesmrtelných českého umění. Srp ví, že Malichovy drátěné plastiky „vznikající po roce 1976, lze obtížně zařadit do dějin umění“, což mu však nebrání zkoumat je nově a s mimořádnou erudicí, odvahou a jasností, a nevynechat žádný z diskurzů – od Steinera po Merleau-Pontyho. Srpova důslednost v kombinaci s fascinací tvůrcem, který „dokázal (…) propojit abstrakci a realismus, empirickou všednost a kosmogonické vize, bezvýznamnost a závažnost, prchavost a věčnost (…) přechod od syrového dojmu, od nejprostšího, nejvšednějšího prchavého zážitku, nestojícího ani za zaznamenání, do nadsmyslových oblastí“, se nazastavuje ani před těmi nejtěžšími otázkami intepretace „pocitu, projevujícího se hapticky, nebo transcendentní odhmotněné světelné vize, nespatřitelné zrakem“. Jak praví Srp: „Malich chtěl uchopit svět se ,vším sakumpráskʻ.“