Člen statutárního orgánu je odpovědný za řádný výkon funkce, nikoliv za výsledek své činnosti. Z pohledu rozhodování to znamená, že člen statutárního orgánu je povinen přijmout dobré (řádné) rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí s dobrým výsledkem. Publikace se zabývá otázkou, za jakých podmínek je rozhodnutí člena statutárního orgánu kapitálové společnosti možné považovat za dobré (řádné) rozhodnutí, tj. rozhodnutí přijaté v souladu s povinností postupovat s péčí řádného hospodáře. V této souvislosti je zkoumáno, zda je nezbytné rozhodovací proces strukturovat do určitých fází, jaký rozsah informací je pro přijetí dobrého rozhodnutí potřeba a nakolik lze využít intuici. Vzhledem k povinnosti rozhodovat v zájmu společnosti je vymezen zájem společnosti, resp. specifikováno, co v zájmu společnosti zpravidla není. Je rozebráno, zda člen statutárního orgánu může rozhodnout v rozporu s právem, je-li to pro společnost výhodnější, a jak postupovat v případě nejistého právního stavu. Pozornost je věnována i otázce, nakolik rozhodování člena statutárního orgánu omezuje zakladatelské právní jednání a usnesení valné hromady a zda může v zájmu společnosti porušit smlouvy se třetími osobami. Součástí publikace je rovněž určení pravidel pro případ, že člen statutárního orgánu při rozhodování využívá umělou inteligenci.