Kniha napsaná v Saroyanově nejtypičtějším žánru – osobním, literárním eseji. V knize z roku 1970 už poněkud starší Saroyan zaznamenává své myšlenky o životě, smrti, cestování vesmírem a časem, o kávě a cigaretách, o cti a o tom, jak stárnout. Přestože je už starší, stále v textu nalézáme onoho bravurního vypravěče stále mladého a dobrodružného ducha, kterého lze poznat podle humoru, zvídavosti, soucitu i citlivého vzteku.