Co je v duchovní zkušenosti tím podstatným prvkem. Který z mnoha stavů a zjevení, jež mystici popisují, jsou její integrální součástí, a co se z těchto stavů a stupňů stane, když je popíšeme současným slovníkem a svlečeme je z mnišských rouch, do nichž jsou obvykle oblečeny? Které prvky jsou plodem toho, co nám sugeruje tradice, vědomé nebo nevědomé symboliky, chybného výkladu citů, tužeb přicházejících z nižších center, nebo přestrojeným vyplněním nevědomého přání?
Co je pravá podstata mystiky? Když odstraníme rysy, které někteří mystici přijímají a jiní odmítají – všechno, co pochází jen z tradice, temperamentu nebo nevědomky přijaté symboliky –, co zbude jako nutný a stálý rys každé pravé mystické zkušenosti? Vyplatí se tuto otázku klást. Neboť pozornost byla věnována jednou historické stránce mystiky, jindy (daleko méně) její praxi, ale chybělo jasné pochopení rozdílu mezi jejími podstatnými a náhodnými rysy – mezi tradičními formami či metodami a věčnou zkušeností, kterou zprostředkovávají. V mystické literatuře se často slova míchají s věcmi a symboly se skutečnostmi, takže velká část této literatury jako by mluvila o nějakém uzavřeném a vzdáleném snovém světě, ne o dosažení univerzální pravdy.