Sedmero symfonií Sergeje Prokofjeva reflektuje všechny stylové proměny na skladatelově cestě – od „modernisty“, v jehož díle se odráží překotný vývoj na hudební scéně prvních dvou dekád století, až po zralého autora Sedmé symfonie (1951/52) vyznačující se zpěvností a oproštěností. Onomu mladému novátorovi odpovídá i Skytská suita se svou drsně „barbarskou“ agresivitou. První symfonie pětadvacetiletého Prokofjeva se ovšem zcela vymyká. Haydnovská prostá melodika a průzračná sazba učinily z „Klasické“ snad nejhranější skladatelovo dílo a první vlaštovku neoklasicismu v moderní hudbě. V pozdějších dílech se Prokofjev stále potýkal s ostrou kritikou za „formalismus“ – i přes veškerou snahu o vytvoření nové „velké hudby“, oproštěné od složitosti a přístupné lidu.
Tracklist:
CD 1
1. Symfonie č. 1 D dur, Klasická, op. 25
1. Allegro
2. Larghetto
3. Gavotta. Non troppo allegro
4. Finale. Allegro animato
2. Symfonie č. 2 d moll, op. 40
1. Allegro ben articolato
2. Téma. Andante. Var. I.-VI. (attacca), Téma. Andante molto