V české poválečné literatuře vyšlo několik publikací zabývajících se plicní chirurgií - pouze jediná z nich dala začínajícím chirurgům exaktní návod, jak operovat - monografie profesora Jaroslava Procházky Resekce plic (1954). Od této pro české prostředí pionýrské doby změnila plicní chirurgie podstatně svou tvář díky pokrokům v anestezii, v předoperační a pooperační péči i zkušenostem, které čeští chirurgové za posledních padesát let získali. Repertoár plicní chirurgie je dnes rozšířen o výkony videothorakoskopické a videothorakoskopicky asistované. Instrumentárium, zejména užití staplerů, rozšířilo možnosti operování na emfyzematózních plicích s podstatně méně častými komplikacemi než dříve. Nové šicí materiály umožňují výkony bronchoplastické a angioplastické. I při všech popsaných pokrocích zůstává ale „základní abeceda" plicních operací stejná jako v jejich začátcích. Čtenář vedle této abecedy najde v publikaci popis operačních postupů, tak jak se na začátku století ve světě i u nás provádějí. Problematika plicních operací je rozšířena o chirurgickou plicní anatomii, bez níž není možný popis jednotlivých operačních postupů, a o kapitolu zabývající se anestezií u těchto výkonů. Tato monografie je určena zejména těm, kteří se chtějí věnovat plicní chirurgii, nebo v ní dosud nemají velké zkušenosti, ale jsou okolnostmi donuceni operační výkon na plíci provést.