„Štěpení opuštěných atomů prahnoucích po rozmrazení citů.“ Verš z knihy Tanec světlem který říká o její autorce vše podstatné. První sbírka básnířky Anny Pokorné ukazuje že na tradici přírodní a milostné poezie lze navázat i v soumračné době kterou definuje klimatická krize. V jejích básních se prolíná láska k člověku i přírodě míhají se zde rozličná zvířata a mezilidské vztahy mají tu nejvyšší hodnotu. Ona láska prostupující všemi texty je bezpodmínečná a neironická: „Bože! Bože! život a všechno / chtíč a plameny žita v ječmeni třesoucí se větve březu a řev a řvoucí vichřice říká miluju tě.“ Odvaha odhalit ty nejprostší city a myšlenky působí v záplavě ponurých vizí jako zjevení.