Susanne Fall (1922–2003) podává svým autobiografickým textem, který vznikl krátce po druhé světové válce jako dokumentárně stylizovaný záznam vzpomínek na roky právě prožité v terezínském ghettu, detailně názorné a v nejednom ohledu překvapivé svědectví.
Prostřednictvím neiluzorního popisu a vhledu do pragmaticky taktizujících pravidel každodenního zápasu o to, aby se jí a jejím nejbližším podařilo mezi bezpočtem stejně ohrožených lidí uniknout „konečnému řešení“, pronikavě postihuje fungování devastačně odlidšťujících mechanismů v totalitním systému.
V Edici Revolver Revue tak kniha Susanne Fall volně navazuje na dříve vydané tituly nahlížejících téma holocaustu z perspektivy různých a pokaždé neobvyklých autentických dobových výpovědí (Alexander Hohenstein: Warthegau. Deník z let 1941–42; Adam Drda: Zvláštní zacházení).