Je podzim roku 1918, poslední rok první světové války. Obyvatelé hlavního města Islandu, patnáctitisícového Reykjavíku, pozorují oblohu zbarvující se září ohně a plynů ze sopečných výbuchů. Národ slaví vítězství staletého boje o nezávislost na dánské monarchii, radost je však pokažena zákeřně propukající epidemií španělské chřipky. V tomto mikrokosmu se pohybuje šestnáctiletý chlapec, citově vyprahlý sirotek, který si vydělává obsluhou místních homosexuálů a žije filmy promítanými ve dvou reykjavických biografech.
Autor v této mnohovýznamové novele zužitkovává své výzkumy výskytu homosexuality a počátků filmových projekcí na Islandu, současně objevuje i nitky vedoucí k vlastním předkům.