Po zhroucení třetí říše existovalo poslední místo, které slibovalo bezpečí: rodina. Platila za jedinou hodnotu, která bez větší úhony přetrvala nacismus. Jedno ovšem nedokázala ani rodina odstranit protiklady, které byly charakteristické pro německou poválečnou společnost. Jejími největšími hypotékami se stalo mlčení a vytěsňování. To byla živná půda pro pověstná rodinná tajemství po roce 1945, s jejichž jedem zápasí ještě i generace vnuků. A tak se z velkých očekávání nezřídka stávala velká zklamání, která se projevují dodnes.
Florian Huber rozvíjí rodinné drama poválečné doby jako v románu, z pohledu účastníků. Jsou mezi nimi váleční navrátilci žijící dvojím životem; mladá matka se zaplétá do svých tajemství, školák odhaluje lži dospělých, dívka se odváží ke vzpouře proti svému otci vojákovi. V těchto osudech, které vyprávějí o druhé straně počestné společnosti v době obnovy, cítíme hloubku i propasti epochy. Jsou to dojemné příběhy, jakých se v Německu odehrály miliony.