Vinnetou naší doby není herecká monografie ani teatrologická studie. Nejde ani o běžný herecký rozhovor. Nejpřesněji můžeme mluvit o reportážním záznamu rozhovorů, které spolu vedli
dva generační kamarádi. Seznámili se před dávnými časy v amatérském divadle, pak se jejich cesty rozešly. Z Báry Hrzánové se stala jedna z nejzajímavějších hereckých osobností, Richard Erml tomu
z pozice redaktora Divadelních novin přihlížel. V knížce, která je i otiskem doby, vystupují další postavy. Dejme slovo Vladimíru Procházkovi, řediteli Činoherního klubu, který vzpomínal také na tatínka Báry. O ní samotné říká:
Hrála u nás v Misantropovi a v Návratu do pouště a v obou inscenacích byla mimořádně dobrá. Samozřejmě má ono hrzánovský komediantství, ale jak si vzpomínám, imponovala mně především
tím, jak uměla role analyzovat. Bářina maminka do své dcery patrně vložila ještě jiné geny, které se s těmi Jirkovými šťastně sešly. Ona je komediant, ale chytrej komediant. A teď neříkám, že Jirka
Hrzán nebyl chytrej, ale pro mě byl především neobyčejně citlivým nervním osobnostním hercem, zatímco Bára má ještě něco víc.