Alexej Mikulášek se ve svém textu věnuje třem případovým studiím, a to izraelsko-palestinskému konfliktu probíhajícímu v Gaze a na okupovaných územích, válce o „Náhorní Karabach“ a ukrajinsko-ruskému konfliktu.
Studie sleduje podle vlastního vyjádření autora dva úzce propojené cíle. Zaprvé jde o analýzu lexikální semiózy války, to znamená, jak se o válce píše, a zadruhé se autor snaží zkoumat způsob, jak jazyk zbavuje válku „krvavých“ příznaků s cílem ji heroizovat, estetizovat či normalizovat.