Studie se pokouší nastínit obraz představ o těle, jak se ukazuje v staroseverské literatuře, a to na základě analýzy dvou témat, jež se těchto představ úzce dotýkají: somatických projevů emocí a proměny podoby (hamr). Těžištěm knihy je sémantická analýza kořene ham, která umožňuje pochopit, co má společného přechod do stavu bojové extáze u berserků, mytologická proměna boha ve zvíře či transformace vlkodlaků. Zdrojem pro tuto analýzu jsou prakticky veškeré texty, jejichž první verze byly zapsány ve staroseverštině převážně v 13. a 14. století; jde o poezii skaldskou i eddickou, prozaická díla původní i překlady z jiných evropských jazyků. V tomto širokém prostoru nacházíme příklady archaického myšlení, kde se pojmy duše a tělo prolínají, stejně jako případy, kdy mentální a fyzická oblast jsou již více či méně oddělené.