Monografie zkoumá hluboké propojení filozofického a literárního díla Jeana-Paula Sartra – hlavního představitele existencialismu – a zaměřuje se na otázku, jak se jeho ontologické pojetí lidské existence promítá do konkrétní literární tvorby. Autor inovativně analyzuje Sartrovy romány (Nevolnost, Cesty ke svobodě), novelu Slova, povídku Zeď i klíčové divadelní hry (S vyloučením veřejnosti, Počestná děvka, Ďábel a Pánbůh, Mrtví bez pohřbu, Mouchy), v nichž se filozofické myšlenky stávají živým narativním materiálem. Zvláštní pozornost je věnována Sartrovým úvahám o funkci literatury ve společnosti, ale také roli intelektuála – jako svědka společenského dění, aktéra i morálního hlasu doby. V neposlední řadě monografie reflektuje autorovu kritiku buržoazní literatury a jeho ideový posun směrem k marxismu. Monografie přináší systematický výklad Sartrova myšlení i jeho kulturně-politických postojů a je určena čtenářům se zájmem o filozofii, literaturu i angažovanou intelektuální tradici 20. století.