Všude zaznamenáváme vzestup zájmu o náboženství. Jednoznačně to platí o judaismu a islámu, které se ve Francii stále více prosazují. Křesťanství bylo podle konkordátu podepsaného Napoleonem Bonapartem náboženstvím většiny Francouzů. Při pohledu zvenčí se dnes nachází v pozici volného pádu. Vědí vůbec tato náboženství, co vlastně jsou? Jaký význam přikládají své ortodoxii? Tímto výrazem mám na mysli ústřední bod, zaručený svatými texty a názory učenců, v němž se každé náboženství ukazuje samo sobě ve své soudržnosti a ve své vlastní originalitě. Nemám v úmyslu odmítat ortodoxii, i když jsem třeba navýsost kritický. Uchovala si náboženství schopnost vnímat skutečnost? V jiných svých knihách jsem se zabýval ortodoxií ruskou a ortodoxií protestantismu. V této knize píšu o katolicismu. Jak uchopil katolicismus velké události naší doby, komunismus, islám? Na vstupech do katedrál představuje synagogu žena s očima zakrytýma páskou. Uvidíme, že si církev stejnou či podobnou páskou později často zavazovala sama. Tyto otázky patří mezi nejzávažnější, nejsmysluplnější a nejdůležitější, jaké by si současný člověk mohl a taky měl klást. Já jsem se je snažil pojednat z hlediska historika.
Kapitoly v knize:
1. Je možná věda o náboženstvích?
2. Co je to ortodoxie?
3. Existuje křesťanské umění?
4. Jak Řím chápal ruský komunismus?
5. Vytratil se z latinské církve rozum?
6. Pochopil 2 vatikánský koncil islám?
7. Je přijatelné náboženství šoa?
8. Co s manželstvím diecézních kněží?
9. Proč se změnila demografie pekla?