V záplavě knih o sexualitě přistupuje Evolova Metafyzika sexu k tématu ze zcela jiného úhlu. Prohlašuje nedostatečnost biologických, sociologických a psychologických teorií lidské sexuality a tvrdí, že přitažlivost mezi pohlavími není omezena na pozemský příkaz k množení. Erotická, nereprodukční láska je cílem sama o sobě a právě ona odlišuje člověka od zvířat. Sex, navzdory zažitým představám, přesahuje naši tělesnost a náleží do sféry duchovní.
Autor upozorňuje, že transcendentní potenciál sexu byl západním náboženstvím i materialismem systematicky popírán. Aby jej prozkoumal, mapuje a srovnává tradice starověkých i neevropských kultur, které pohlížejí na sex jako na svátost a začleňují jej do svých obřadů. Považuje jej za prostředek k rozlomení vnitřních pout individua a k zasvěceneckému vzestupu. V naší odduchovněné současnosti je právě erotická láska všeobecně dostupnou cestou k sebepřesažení.
Julius Evola (1898-1974) byl kontroverzní italský filosof, esoterik a kritik společnosti z pozic aristokratické reakce. Ve svém životním díle vytrvale poukazoval na plochost moderního světa a v Metafyzice sexu tuto kritiku přenesl i do oblasti lidské intimity. Kniha ani po letech neztrácí nic ze své naléhavosti: naopak, mnohé její teze jsou dnes ještě aktuálnější.