Dvoujazyčné vydání básní Hanuše Hachenburga, které vznikaly v terezínském ghettu v letech 1942–1944 pro tajně vydávaný časopis Vedem. Knihu doplňují texty dokreslující historickou situaci vzniku dětské skupiny okolo časopisu Vedem (historika Tomana Broda a pamětníka Jiřího Brady), životní osudy Hanuše H. (příspěvek M.R. Křížkové) a titul uvozuje předmluva Madeleine Albrightové.
Hanuš Hachenburg (nar. 1929) vyrůstal v židovském sirotčinci na Vinohradech. Ve třinácti letech byl pro svůj židovský původ deportován do Terezína, kde více než rok žil na Domově 1., podílel se na činnosti chlapecké samosprávy a stal se častým přispěvatelem časopisu Vedem, především autorskými básněmi. V prosinci 1943 byl deportován dále do Osvětimi, kde prožil ještě několik měsíců v tzv. rodinném táboře Birkenau. Zahynul pravděpodobně v plynové komoře v červenci 1944 ve věku nedožitých patnácti let.