Angello Roncalli z Lombardie, zvolený v šestasedmdesáti letech, byl mnohými považován za přechodného papeže. Nebyl intelektuál ani erudovaný teolog, avšak výsledkem jeho pontifikátu byly zásadní a bezprecedentní změny ve vztahu církve k světu, k dalším i nekřesťanským náboženstvím, jež se začaly souhrnně označovat jako aggiornamento, čili přiblížení se světu, vstřícnost k modernímu světu, k dnešku. Sám papež ohromoval svou otevřeností a vstřícností. Výsledkem je to, že často dělíme dějiny katolické církve na období před druhým vatikánským koncilem a po něm.
Tak i autor, oblíbený pro své hluboké vzdělání a schopnost poutavě vyprávět, rozděluje knihu na části “před Janem”, “Jan” a po “Janovi” – a zasazuje Jana XXIII., kterého sleduje od jeho rolnických kořenů v obci Sotto il Monte v provincii Bergamo v Lombardii po jeho zvolení římským biskupem, do stručné, ale poutavé historie římských biskupů, jimž se později v dějinách začalo říkat „papežové“ – přesněji řečeno do historie jejich přístupu k tomuto úřadu.