Životopis kardinála Wyszyńského představuje osudy polského primase Tisíciletí, známého obránce lidské důstojnosti, práv jednotlivého člověka i práv církve. Stefan Wyszyński (19011981) byl v době tvrdého komunistického útlaku mužem na správném místě. I v těžkých podmínkách podporoval v polských městech i na venkově víru Božího lidu. Třikrát ve svém životě přečetl Marxův Kapitál, aby věděl, jak vést s protivníkem ideový střet. I když ho polští komunisté internovali a dokonce se ho pokusili zabít, zachoval klid a hledal způsoby, jak koexistovat s komunistickou mocí, aniž by si církev zadala s materialistickou ideologií. V zásadních otázkách byl neoblomný, naopak v tom, co bylo druhořadé, přístupný dohodě: Máme právo ve všem obětovat sebe sama, ale nesmíme obětovat diecéze, církev ani věřící.
Tváří v tvář komunistickým státním strukturám hájil lidská práva a právo polské církve na normální život. Byl neúplatný: Raději vězení nežli výhody, protože budu-li ve vězení, stanu po boku těch nejztrápenějších. A byl i velmi praktický: S každým hovoř jazykem lásky.