Jsou obyčejní a topí se v tom až po uši. A právě proto jsou tak přitažliví. Kosťa se vrací z vězení a už mu moc času nezbývá. Cíba s Fošnou nikdy pořádně makat nebudou, ať se z nich Rýma třeba zvencne. Tři Marie si u vyschlé studny vyřizují dávné účty a na silvestra možná všechno bouchne. Nejlíp je nakonec tomu nebohému kocourovi, který nemá o svém údělu ani ponětí. Všechno kolem se mění a jisté je jen to, že ne všem osud rozdal stejně dobré karty. Hrdinové povídek jsou skoupí na slovo a svá tajemství, traumata, lásky i naděje si pečlivě střeží. Málokdy si někoho pustí k tělu a téměř nikdy nepožádají o pomoc. Za jejich mlčením a zdánlivě bezvýznamnými gesty se zračí touha ještě alespoň jednou, možná naposled, skutečně žít.