Zápletka románu Morituri se pozvolna vyjevuje na průsečíku vyprávění či vnitřních monologů několika obyvatel pražské činžovní čtvrti, do jejichž všedních životů vstoupí mimořádná událost, násilná smrt mladé ženy. Na rozdíl od detektivní prózy obvyklého střihu nejsou tyto „výpovědi“ jednotlivých postav řízené vyšetřovatelem ani nesměřují v první řadě k odhalení pachatele. Jaroslav Formánek prostřednictvím svého důmyslně strukturovaného příběhu zkoumá především příznačné podoby obecně lidského sklonu vyhýbat se poznání pomocí zažitých předsudků a myšlenkových i jazykových stereotypů.