V roce 1994 se Jakub Ursiny přestěhoval do bytu ke svému otci Dežovi. Otec, v předtuše blížícího se konce, s pocitem, že synovi musí předat své životní poznání, začal Jakubovi psát dopisy. Ten výzvu opětoval. Vznikl jedinečný dialog mezi otcem a synem o těch nejpodstatnějších otázkách života a smrti, která je vždy nebezpečně blízko. Dopisy sice putovali jenom z jedné místnosti do druhé, ale svůj účel naplnily. Básník Ivan Štrpka v předmluvě napsal: "V těch dopisech probíhá nenásilný, ale zřejmý proces. Ten nevyhnutelný proces vzájemného stávání se vědomým & milujícím synem a otcem, úplnějším člověkem."