Klimatická krize se projevuje všude. Nejvíce na místech na něž běžně nemyslíme. Říká se že rozbuškami konfliktů budoucnosti budou spory o základní zdroje — pitnou vodu zemědělskou půdu místo pro život. Snad nikde to neplatí tolik jako v zemích Blízkého východu a severní Afriky o nichž se však do médií dostanou zprávy pouze v souvislosti s krizemi politickými nikoli už těmi environmentálními. Arabistka Lenka Hrabalová se proto v Neúrodném půlměsíci vydává k řekám Eufratu a Tigridu aby vyprávěla příběh vody jejího nedostatku i strategického významu. Zkoumá jestli se může znovu zazelenat Sahara a zda čerpání jejích obrovských zásob podzemních vod s sebou nenese i nějaká rizika. Ohledává historii prastarých lesů a jejich blízkou budoucnost která bude patrně suchá plná požárů ale také nových technologií a ekologických přístupů. Setkává se s místními obyvateli domácími i zahraničními vědci či dobrovolníky kteří všichni hledají řešení a způsoby jak zadržet vláhu zchladit vzduch a něco vypěstovat. A zároveň líčí celý region v nečekané překvapivé a potřebné perspektivě.