V březnu 1944 byla Ginette Kolinka zatčena gestapem společně se svým otcem a dvanáctiletým synovcem, a deportována do Osvětimi – Březinky. Následovaly deportace do Bergen-Belsenu, Raguny a Terezína. Tato kniha přináší ojedinělé svědectví o tom, co Ginette Kolinka viděla a zažila ve vyhlazovacích táborech. Vypráví o tom, co ona a statisíce dalších museli přežít. Bití. Hlad. Nenávist. Zimu. Slova. Nahotu. Nepředstavitelnou špínu. Krutost. Barbarství. Ale někdy také sounáležitost. Vzpomíná na šaty, které dostala, a které ji zachránily.
Nikdy není dost toho, co bylo o hrůzách druhé světové války napsáno a řečeno. Ginette Kolinka o tom všem vypráví proto, aby se na to nikdy nezapomnělo. Abychom stále měli na paměti události, které by se neměly opakovat. A čím více náš svět zabředá do války a nenávisti, tím více bychom si o událostech a hrůzách tehdejší doby měli vyprávět a číst.