Kniha se zabývá méně známou částí středověkého dramatického textu – scénickou poznámkou převážně latinských náboženských her, které byly uváděny v chrámovém prostředí po celý středověk již od 10. století. Na základě důsledné analýzy více než dvou set textů liturgického (vánočního, velikonočního) i pololiturgického dramatu i několika mimoliturgických chrámových her z 10.–16. století autorka přibližuje charakteristické rysy a specifika i rozmanitou podobu a formu jejich scénických poznámek. A současně podává ucelený obraz o širším kontextu středověkého chrámového dramatu i o jednotlivých scénických aspektech (obsazení, hlasová stránka, kostýmy, rekvizity, pohyby a gesta, scénický prostor, výprava) a inscenačních konvencích středověkého divadla uváděného v sakrálním prostředí.